Nejvyšší soud se neomluvenou absencí jakožto důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru zabýval již dříve v rozsudku ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, kde dospěl k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání 5 dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.
Zároveň pak stanovil kritéria, kdy se lze od výše uvedeného obecného pravidla odchýlit, a to následovně:
Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu; kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci je nutno přihlédnout zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovanou, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností.
V nedávné době výše uvedenou právní otázku posuzoval Nejvyšší soud znovu, a to v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 338/2020, ze dne 18. 5. 2020. Zda se tedy soud odchýlil od dřívější praxe či nikoliv, je stručně rozebráno v tomto článku.
- Shrnutí případu
Spor byl veden mezi učitelem a školou. Historicky mezi nimi proběhlo více sporů o neplatnost výpovědi, přičemž v těchto dřívějších sporech byl vždy učitel úspěšný.
Jádrem sporu zde byla především skutečnost, že absence učitele spočívaly výhradně v hodinách jiných předmětů, než jazyka anglického. Učiteli byly přiděleny dle rozvrhu práce hodiny, na které dle jeho názoru neměl kvalifikaci. Z tohoto důvodu je tedy odmítal učit a odučil vždy pouze přidělené hodiny jazyka anglického.
Učitel přitom byl na absence opakovaně upozorňován, což ovšem nevedlo k nápravě. V dřívějších sporech pak soudy uzavřely, že škola výše uvedeným postupem učitele poškodila a její jednání bylo motivováno snahou přijmout na místo učitele jiného pedagoga. Tohoto cíle se pak dle názoru dřívějších soudů škola snažila docílit tím, že učiteli přidělovala k výuce hodiny, o které neměl zájem a údajně k jejich výuce nebyl ani kvalifikován.
V tomto v pořadí již třetím sporu však soud prvního stupně žalobu učitele o určení neplatnosti výpovědi v plném rozsahu zamítl. Přihlédl zejména k postoji učitele, který sám učinil škole návrh ohledně svého úvazku a k postoji školy, která jeho návrh akceptovala (vyjma výuky AJ v maturitním ročníku) a k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, když skutečnost, že učitel nevyučoval všechny přidělené předměty, nepochybně zkomplikovala škole organizaci jejich výuky a měla za důsledek tzv. suplování jinými zaměstnanci školy. Celkem se přitom jednalo o 152 hodin neomluvené absence.
- Rozhodnutí soudu 1. stupně a soudu odvolacího
Rozhodnutí soudu 1. stupně pak změnil soud odvolací tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ve svém rozhodnutí se přitom odkázal zejména na dřívější rozhodnutí ve sporech o neplatnost výpovědi mezi učitelem a školou. Odvolací soud pak ve shodě s dřívějším rozhodnutími uzavřel, že oproti dosavadní praxi, kdy učitel byl vždy zařazen na výuku anglického jazyka, byly učiteli k výuce určeny v rozsahu 0,45 zcela jiné předměty a škola tedy postihovala učitele proto, že se zákonným způsobem dříve domáhal svých práv vyplývajících z pracovně právních vztahů, tedy že několikrát uspěl s žalobou na neplatnost výpovědi z pracovního poměru vůči škole.
Odvolací soud tedy uzavřel, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplynulo, že by potřeba nesourodé skladby učitelem vyučovaných předmětů měla ve svém důsledku jiný důvod, než že na místo žalobce byla přijata jiná učitelka.
Proti tomuto rozhodnutí pak podala škola dovolání, o kterém rozhodoval následně Nejvyšší soud ČR.
- Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl a škola tedy byla poprvé v řízení proti učiteli úspěšná.
Nejvyšší soud ČR akcentoval, že oproti dřívějším sporům mezi účastníky došlo ke změně, když sám učitel škole navrhl, že bude za jistých podmínek vyučovat i jiné předměty, než anglický jazyk a škola tento návrh akceptovala pouze s drobnou odchylkou.
Nejvyšší soud ČR tedy uzavřel, že za této situace již školou předložený rozvrh hodin není výrazem úmyslu školy postihnout učitele proto, že se zákonným způsobem dříve domáhal svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů.
Škola neakceptovala návrh učitele pouze v rozsahu výuky angličtiny v maturitním ročníku, což byl požadavek, který ze strany učitele nebyl nikdy odůvodněn. Za dané situace tedy Nejvyšší soud ČR naznačil, že by se mohlo jednat o zneužití práva ze strany samotného učitele.
Nejvyšší soud ČR proto odkázal na dřívější judikaturu s tím, že absence učitele přesáhla dobu 5 dnů a nebyly zároveň zjištěny žádné důvody pro odchýlení se od tohoto judikaturou dříve dovozeného pravidla.
- Závěr
Závěr Nejvyššího soudu ČR v této kauze tedy v plném rozsahu potvrzuje dřívější judikaturu k této problematice.
Stále lze proto vycházet z obecného pravidla, že absence zaměstnance převyšující 5 dní je zvlášť hrubým porušením pracovněprávních povinností zaměstnance a důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru.
Toto pravidlo se neuplatní pouze ve výjimečných případech, kde okolnosti odůvodňují přijetí jiného závěru. Ty však v tomto případě naplněny nebyly.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz; tel: +420 604 242 241, popřípadě na sekretariát, e-mail: info@kuceralegal.cz; tel: +420 273 134 333.
Napsal: Mgr. Karel Machačka