K problematice povinnosti péče řádného hospodáře se v nedávné době opět vyjadřoval Nejvyšší soud ČR. Prozkoumat jeho závěry k této otázce je dnes mnohem důležitější, než kdy předtím, neboť se blíží účinnost zák. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“). Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře pak dle § 159 NOZ bude dopadat nejen na statutární orgány obchodních společností, ale na všechny členy volených orgánů. Samotná odpovědnost pak bude také přísnější. Pokud člen voleného orgánu nenahradí škodu právnické osobě, kterou jí způsobil porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, pak v tomto rozsahu ručí věřiteli právnické osoby za její dluhy (§ 159 odst. 3 NOZ).
Kdokoliv je tedy členem voleného orgánu, bude pro něj důležité znát obsah a význam pojmu „péče řádného hospodáře“.
V případu, kterým se zabýval Nejvyššího soudu ČR v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, ze dne 29. 8. 2013, byla společností vymáhána náhrada škody po likvidátorce, která jménem společnosti uhradila smluvní pokutu, kterou po společnosti požadoval její věřitel. Tuto smluvní pokutu pak uhradila na základě právního stanoviska, které si za účelem posouzení této pohledávky nechala vypracovat. Škodou pak mělo být právě uhrazení smluvní pokuty, neboť tato dle názoru společnosti nebyla navzdory zpracovanému právnímu stanovisku nárokována oprávněně.
Jak soud 1. stupně, tak soud odvolací však uložily žalované likvidátorce povinnost zaplatit společnosti 500.000,- Kč s úrokem z prodlení včetně náhrady nákladů soudního řízení. Dle názoru obou soudů věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči společnosti nesvědčil.
Dle názoru odvolacího soudu pak odpovědnosti likvidátorku nezbavuje ani vypracování odborného stanoviska, neboť se zabývalo pouze obecně vznikem práva na zaplacení smluvní pokuty, nikoliv už tím, kdo byl oprávněným věřitelem pohledávky z titulu smluvní pokuty. Z tohoto stanoviska naopak plyne možnost moderace smluvní pokuty, jíž žalovaná do svého dalšího rozhodování nikterak nepromítla.
Jelikož likvidátorka byla přesvědčena, že vzala v úvahu všechny aspekty a jednala s péčí řádného hospodáře, podala proti rozhodnutí obou soudů dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Likvidátorka měla především za to, že pokud vyhledala odbornou konzultaci a neměla důvod pochybovat o odborné způsobilosti advokáta, pak za situace, kdy tento advokát vyhodnotil nárok na smluvní pokutu jako oprávněný a možnost případné moderace závisela na uvážení konkrétního soudu, nemohla zaplacením smluvní pokuty porušit povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když si zajistila dostatečné podklady pro kvalifikované rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR likvidátorce přisvědčil. Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že člen statutárního orgánu, odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011).
Nejvyšší soud odkázal na svou předchozí judikaturu, v níž vysvětlil, že člen statutárního orgánu nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu.
Nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má, což se v projednávaném případě stalo.
Při zvažování, zda dobrovolně uhradí pohledávku uplatněnou vůči společnosti, o níž má důvodně za to, že je pohledávkou oprávněnou, musí likvidátor vzít do úvahy všechny relevantní okolnosti, a to včetně rizika neúspěchu v soudním sporu a s tím spojených nákladů řízení, jakož i (s ohledem na obvyklou dobu řízení) riziko růstu výše závazku o úroky z prodlení.
Má-li proto likvidátor pohledávku na zaplacení smluvní pokuty důvodně (s ohledem na všechny okolnosti) za oprávněnou, nejedná zpravidla v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře, rozhodne-li se ji dobrovolně zaplatit a nepodstupuje-li riziko, že soud k moderaci v případném soudním sporu nepřistoupí.
S ohledem na výše uvedený závěr Nejvyššího soudu lze tedy uzavřít, že péče řádného hospodáře spočívá především v obstarání dostatku informací pro učinění kvalifikovaného rozhodnutí. Vychází-li rozhodnutí z odborného posudku experta, o němž ten, koho péče řádného hospodáře stíhá, nemá důvod pochybovat, pak tento neporušuje povinnost jednat s touto péčí. S ohledem na § 159 NOZ a z něj vyplývající dopad povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře na všechny členy volených orgánů (tedy nejen podnikatelů), lze jedině doporučit, aby tito členové volených orgánů konzultovali každé důležité rozhodnutí s odborníkem a nevystavovali se tak riziku za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera