1. Částečná nezaměstnanost
Od 1. 10. 2015 vstoupí v účinnost novela z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále „ZZ“), která do zákona zavádí nový institut příspěvku v době částečné nezaměstnanosti nebo v době živelní pohromy.
Nárok na příspěvek tak může zaměstnavateli vzniknout v období, kdy nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu omezení odbytu jeho výrobků či služeb nebo z důvodu přerušení práce způsobeného přírodní pohromou.
Již před novelou zákon o zaměstnanosti umožňoval, aby zaměstnavatel v takovém případě přestal zaměstnanci přidělovat práci a vyplácet mzdu v plné výši, a za dobu, kdy zaměstnanci práci nepřiděluje, mu umožnil vyplácet zaměstnanci pouze část mzdy ve výši stanovené dohodou s odbory, případně vnitřním předpisem (pokud u něj odbory nepůsobí), nejméně však ve výši 60 % průměrného výdělku.
Novela však pro takové případy zavádí státní příspěvek k uhrazení části mzdy zaměstnance. Tento příspěvek má sloužit k tomu, aby zaměstnavatel zaměstnance i nadále zaměstnával za sníženou mzdu a stát tak ušetřil na podpoře v nezaměstnanosti (příspěvek v době částečné nezaměstnanosti je nižší, než příspěvek v plné nezaměstnanosti), zaměstnavatel pak díky příspěvku ušetří část mzdových nákladů.
2. Podmínky poskytnutí příspěvku
Pro vznik nároku na příspěvek v době částečné nezaměstnanosti či živelní pohromy musí být splněno současně celkem pět podmínek:
1) zaměstnavatel uzavře dohodu s úřadem práce, a to po předchozím souhlasu vlády; vláda přitom musí odsouhlasit každou jednotlivou dohodu;
2) zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby stanovené pracovní smlouvou (standardně 40 hodin) z důvodu omezení odbytu zboží či služeb nebo z důvodu přerušení práce způsobeného přírodní pohromou; laicky řečeno tedy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance dostatek práce po celou týdenní pracovní dobu, ale pouze její část či dokonce vůbec, a to proto, že poklesl odbyt jeho zboží či služeb (například z důvodu poklesu poptávky po lyžařském vybavení v průběhu léta) nebo z důvodu přírodní pohromy, například záplav;
3) zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu nejméně 20 % stanovené týdenní pracovní doby; pokud tedy například zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, zaměstnavatel pro zaměstnance nesmí mít práci alespoň na 8 hodin v týdnu. V takovém případě by tak zaměstnanec mohl například chodit 4 dny do práce na osm hodin denně za plnou mzdu a jeden den by zůstal doma, přičemž za tento den by mu náležela náhrada mzdy ve výši alespoň 60 % průměrného výdělku;
4) zaměstnavatel již zaměstnanci poskytuje pro některou z uvedených překážek v práci náhradu mzdy za podmínek a ve výši podle zákoníku práce (tj. minimálně ve výši 60 % průměrného výdělku, viz výše) a od uzavření dohody o poskytnutí příspěvku s úřadem práce bude poskytovat zaměstnanci tuto náhradu mzdy ve výši nejméně 70 % průměrného výdělku;
5) zaměstnavatel se v dohodě o poskytnutí příspěvku zaváže, že v době sjednané pro poskytování příspěvku se zaměstnancem, na kterého bude příspěvek poskytován, nerozváže pracovní poměr z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, tj. pro zrušení či přesun zaměstnavatele nebo pro nadbytečnost zaměstnance.
Pokud zaměstnavatel splní výše uvedené podmínky, může zažádat o poskytnutí příspěvku. Společně se žádostí však musí úřadu práce předložit také následující dokumenty:
1) dohodu s odborovou organizací o výši poskytované náhrady mzdy, případně vnitřní předpis, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí (viz výše),
2) podrobný popis důvodů, na základě kterých zaměstnavatel žádá o příspěvek (zejména tedy popis důvodů, pro které poklesl odbyt jeho zboží či služeb, případně popis škod způsobených živelní událostí a jak tyto škody brání zaměstnancům v práci) a opatření, která již zaměstnavatel k řešení situace zavedl, zejména opatření v oblasti pracovní doby, využití konta pracovní doby nebo čerpání dovolené,
3) seznam provozoven zaměstnavatele, jichž se žádost týká, včetně počtu dotčených zaměstnanců,
4) popis výhledu překonání částečné nezaměstnanosti nebo živelní události.
Výše příspěvku činí 20 % průměrného výdělku zaměstnance, nejvýše však 0,125 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství, v současnosti tedy může činit až cca. 3.150,- Kč měsíčně na jednoho zaměstnance. Příspěvek může být poskytován až na dobu šesti měsíců, přičemž toto období může být jednou prodlouženo až o dalších šest měsíců.
3. Závěr
Podmínky pro poskytnutí příspěvku jsou tedy poměrně přísné, zejména požadavek na předchozí schválení poskytnutí příspěvku vládou může v praxi znamenat nepřiměřené průtahy a fakticky tak zmařit účel příspěvku. Vláda přitom nemá povinnost souhlas s poskytnutím příspěvku udělit.
Samotná výše příspěvku pak rovněž není nijak závratná. Pokud by zaměstnavatel o příspěvek nežádal, musel by zaměstnancům poskytovat náhradu mzdy ve výši alespoň 60 % průměrného výdělku. Pokud o příspěvek požádá a bude mu přiznán, musí zaměstnanci poskytovat alespoň 70 % průměrného výdělku, přičemž následně mu bude poskytnut příspěvek ve výši až 20 % průměrného výdělku, v současné době však nejvýše cca 3.150,- Kč. Úspora zaměstnavatele by tak fakticky činila nejvýše 10 % průměrného výdělku za zaměstnance.
Ačkoliv se tedy ze strany zákonodárce jedná nepochybně o vstřícný krok vůči zaměstnavatelům, teprve s odstupem času bude možné zhodnotit, v jaké míře bude tento institut zaměstnavateli využíván a zda skutečně naplní své cíle, tj. zejména pomoci zaměstnavatelům překlenout krátkodobou krizi a snižovat tak nezaměstnanost.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera