Nejvyšší soud řešil v rozsudku z 9. října 2012 otázku nároku zaměstnance na náhradu škody způsobené ukončením pracovního poměru z důvodu šikany zaměstnance zaměstnavatelem. Rozsudek se sice vztahoval ke starému zákoníku práce, nový zákoník však příslušná ustanovení převzal v podstatě doslovně.
Podle rozsudku je šikana zaměstnance porušením povinnosti zaměstnavatele zacházet se všemi zaměstnanci rovným a nediskriminačním způsobem. O diskriminační jednání se přitom jedná i v případě, kdy se šikany nedopouští sám zaměstnavatel, ale pouze nadřízený šikanovaného zaměstnance.
Pokud zaměstnanec z důvodu šikany ukončí pracovní poměr, a to ať již dohodou nebo výpovědí, může mu tím vzniknout škoda. Její výše potom odpovídá rozdílu mezi mzdou, kterou pobíral v původním zaměstnání, a výší příjmu, který má po skončení pracovního poměru. V některých případech se přitom může jednat i o desetitisíce korun měsíčně.
Soud sice neřešil otázku, za jak dlouhé období po skončení pracovního poměru může zaměstnanec tuto kompenzaci požadovat, není však vyloučena ani možnost, že by se mohlo jednat i o dobu několika let. Posouzení této doby by vždy záleželo na okolnostech konkrétního případu.
Důsledkem šikany na pracovišti tak mohou být nejen nároky zaměstnance odpovídající jeho nemajetkové újmě (zejména zásahu do jeho cti a důstojnosti), ale i újmě majetkové, která může dosahovat nemalých částek.
Pro více informací kontaktujte Mgr. Jířího Kučeru, jkucera@kuceralegal.cz; tel: 273134330
Napsal: Mgr. Jiří Kučera