Úmrtí blízkého je jednou z nejtragičtějších událostí, která člověka může potkat. Bolest pozůstalých a pocit nespravedlnosti je pak o to silnější, když blízká osoba nezemřela přirozenou cestou, ale její úmrtí způsobila třetí osoba, např. při dopravní nehodě.
Občanský zákoník se snaží utrpení pozůstalých alespoň částečně snížit a poskytnout jim určitou formu zadostiučinění, když jim vůči škůdci (tj. osobě, která úmrtí blízkého zavinila) přiznává nárok na peněžitou náhradu za protrpěné duševní útrapy.
Doslovně zákon stanoví, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
Zákon tedy přiznává nárok na peněžitou náhradu nejen pozůstalým při úmrtí blízké osoby, ale také v případě, že blízká osoba utrpí zvlášť závažné ublížení na zdraví. Tím se však dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nerozumí jakékoliv těžké ublížení na zdraví, ale pouze takové, které se svými následky blíží smrti (například kóma, závažná poškození mozku a podobně).
Starý občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 stanovoval přesné částky, které byl škůdce v takovém případě povinen platit (např. pozůstalým rodičům, dětem a manželovi částku 240.000,- Kč).
Nový občanský zákoník však tyto přesné částky nepřejal a neobsahuje ani jiné částky. Ačkoliv tedy občanský zákoník nabízí pozůstalým možnost požadovat peněžitou náhradu za protrpěné útrapy v plné výši, od 1. 1. 2014 nestanoví žádný návod, jak stanovit výši této náhrady.
V praxi proto vyvstala otázka, jak ocenit duševní útrapy pozůstalých. Je za protrpěnou duševní bolest za ztrátu blízké osoby adekvátní náhradou částka sto tisíc, milion, deset milionů?
Pozůstalí proto po škůdcích, případně pojišťovnách (zejména v případě dopravních nehod), začali požadovat mnohamilionové částky. Škůdci však zpravidla nezaplatili ničeho a pojišťovny pouze částku, kterou ony samy požadovaly za adekvátní. Pozůstalým proto v takových případech nezbývalo nic jiného, než se obrátit na soudy.
Světlo do této otázky tak vnesl až relativně nedávný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, bohužel však k nelibosti pozůstalých.
Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že požadované milionové částky jsou nepřípustným excesem a výše náhrad by se měla pohybovat v desítkách až stovkách tisíc korun, v závislosti na vztahu pozůstalého k zemřelému a dalších okolnostech případu.
Nejvyšší soud zároveň stanovil metodiku, podle níž se má výše náhrady stanovovat. U nejbližších osob, kterými jsou zejména manžel, rodiče a děti by částka měla vycházet z dvacetinásobku průměrné měsíční mzdy v České republice v roce předcházejícím úmrtí blízké osoby. Při úmrtí blízké osoby v roce 2019 by tak základní částka náhrady pro nejbližší příbuzné činila 590.080,- Kč.
Tato základní částka se pak může navýšit či snížit až o další desítky procent, a to v závislosti na okolnostech případu, a to jak na straně škůdce (podle soudu je újma nižší v případě, kdy se škůdce omlouvá, lituje způsobeného úmrtí a snaží se je odčinit, než když svou vinu popírá a je k celé věci lhostejný), na straně pozůstalých (zejména blízkost jejich vztahu, závislost na zemřelém a podobně), tak na straně zemřelého (zejména otázka jeho spoluviny, např. nepřipoutání se za jízdy).
Zejména otázka spoluviny zemřelého může mít na celkovou výši náhrady podstatný vliv. V praxi bývají časté případy, kdy je celá kompenzace snížena i o 50 %, a to právě např. z důvodu nepřipoutání se za situace, kdy by dle znaleckého posudku při použití bezpečnostního k úmrtí nedošlo.
U osob vzdálenějších, jako jsou například prarodiče, strýcové, tety, bratranci a podobně, se pak zpravidla základní částka podstatně krátí, v závislosti na vztahu mezi zesnulým a pozůstalým.
Jak je tedy z výše uvedeného patrné, stanovení adekvátní částky peněžité náhrady za duševní útrapy je komplexní otázkou, když u nejbližších osob (manžel, děti, rodiče) se tato náhrada může pohybovat v rozmezí cca od 200.000,- Kč do 1.000.000,- Kč. U osob vzdálenějších se pak tato částka ještě dále výrazně krátí.
Nesprávně stanovená výše přitom pro pozůstalé může mít nepříznivé následky. Pokud budou pozůstalí požadovat méně, než kolik by bylo adekvátní, sami se připraví o to, na co mají nárok.
Pokud však budou požadovat více, riskují možný neúspěch v soudním řízení a s tím spojené uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení. Ty přitom při vymáhání statisícových částek mohou narůst do značné výše.
Nárok na odškodnění je dále nutno uplatnit v promlčecí době, neboť po jejím uplynutí může pojišťovna namítnout promlčení a nárok by nebyl přiznán. Je proto také vždy nutné řádně stanovit počátek běhu promlčecí doby a její délku.
Podrobněji k promlčecí době v případě uplatňování nároku na náhradu újmy z povinného ručení vizhttps://www.kuceralegal.cz/upozorneni-na-zmenu-vykladu-delky-promlceni-u-pojisteni-odpovednosti-za-skodu/
Při uplatňování nároku na peněžitou náhradu za protrpěné duševní útrapy lze proto doporučit vždy vyhledat odbornou právní pomoc, která Vám pomůže jednak se stanovením adekvátní výše, jednak se samotným uplatněním a vymáháním nároku po škůdci, respektive pojišťovně.
Nebojte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme.
Napsal: Jiří Kučera