Předsmluvní odpovědnost občanský zákoník účinný do 1. 1. 2014 neznal. Přesto se však jisté právní úvahy o možné předsmluvní odpovědnosti v praxi objevovaly, ale chyběla opora v zákoně. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 („NOZ“) však již v určitém ohledu činí strany odpovědnými za své jednání již v kontraktační fázi a stanovuje rovněž pravidla, kterými se strany mají řídit. Reálné dopady těchto pravidel kontraktační fáze se pokusíme přiblížit v tomto článku.
1. Svobodné jednání o smlouvě
Základním pravidlem vyjádřeným v § 1728 NOZ je, že „každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře“. Dokud tedy o smlouvě pouze jednáme a nedáme jednoznačně najevo, že už směřujeme k jejímu uzavření (viz bod 3 níže), nemůžeme být za neuzavření smlouvy odpovědní.
2. Předstírané jednání o smlouvě
Z výše uvedeného pravidla je však dána výjimka, a to tehdy, pokud strana jednání o smlouvě zahájí nebo v zahájeném jednání pokračuje bez úmyslu smlouvu skutečně uzavřít. Bude se jednat o případy, kdy jedna ze stran bude potřebovat tzv. „koupit čas“ pro uzavření smlouvy s jiným soutěžitelem, nebo jednoduše v rámci konkurenčního boje pouze „marnit čas“ konkurence. V takových případech strana, která tu druhou „vodí za nos“ bude odpovědná za škodu z toho vzniklou (náklady vzniklé v souvislosti s jednáním o smlouvě – cestovné, znalecké posudky atp.).
V praxi však bude velmi obtížné prokázat úmysl strany „neuzavřít“ smlouvu a jednat pouze „naoko“. Proto nelze předpokládat časté uplatňování této odpovědnosti.
3. Neuzavření smlouvy v rozporu s očekáváním druhé smluvní strany
Jak bylo uvedeno výše (viz bod 1 výše) základním pravidlem kontraktace je, že strana může vést jednání o smlouvě, aniž by za to byla jakkoliv odpovědná, ledaže takto jedná bez úmyslu smlouvu uzavřít (viz bod 2 výše).
Zde je však třeba odlišovat situace, kdy strany pouze jednají, ale konečné dohody dosaženo není. Pokud však již jednání postoupí do takového stádia, kdy si již strany odsouhlasily všechny či většinu náležitostí závazku a jsou ve stádiu „těsně před podpisem“, pak se již jedná o situaci odlišnou, kde nastupuje možná předsmluvní odpovědnost dle NOZ.
Jestliže v tomto stádiu (kdy se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné) jedna ze stran (i) bez spravedlivého důvodu a (ii) přes důvodné očekávání druhé strany jednání o uzavření smlouvy ukončí, pak dle § 1729 NOZ jedná nepoctivě a druhé straně vzniká nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku neuzavření smlouvy.
Limitace. Tento nárok je však limitován pouze do rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech a nejedná se tedy o ztrátu z neuzavření konkrétní smlouvy (tedy té o které strany jednaly).
S ohledem na výše uvedené se lze domnívat, že v praxi mohou vzniknout velké problémy při uplatňování předsmluvní odpovědnosti a bude úkolem judikatury tyto problémy vyřešit.
Zejména lze očekávat velký problém s interpretací pojmu „spravedlivý důvod“, který by stranu odůvodňoval odmítnout podpis smlouvy bez rizika odpovědnosti i na poslední chvíli.
Tímto důvodem dle našeho názoru může být např. zjištění platební neschopnosti, resp. úpadku jedné ze stran. Rovněž se domníváme, že tímto důvodem může být zahájení trestního stíhání vůči druhé straně pro trestný čin související byť nepřímo s předmětem smlouvy. V případě fyzické osoby lze uvažovat např. i o zjištění vážně nevyléčitelné choroby, v jejímž důsledku by mohlo dojít k ohrožení plnění smlouvy jedné ze stran.
Otázkou do pranice však bude, zda lze za spravedlivý důvod považovat, když strana dostane výhodnější nabídku na uzavření smlouvy se stejným či obdobným předmětem. Dle názoru JUDr. Hulmáka publikovaném v komentáři NOZ nikoliv, nicméně je třeba podotknout, že na podporu tohoto názoru není uveden byť jediný argument. Dle našeho názoru naopak nemůže druhá strana důvodně očekávat, že s ní bude uzavřena smlouva za situace, kdy se na trhu nachází výhodnější nabídka.
Rovněž lze očekávat problémy s výkladem skutkového stavu kontraktace, tedy zda již jednání skutečně dospělo do fáze, kdy se uzavření smlouvy jevilo jako „vysoce“ pravděpodobné. Lze tedy usoudit, že pouze určitá pravděpodobnost není dostačující a žalobce bude muset prokazovat i okolnosti svědčící o vysoké pravděpodobnosti, což může být velmi obtížné.
K nelehké situaci případného žalobce domáhajícího se nároku z předsmluvní odpovědnosti snad lze rovněž poukázat na složitost prokazování výše „ztráty z neuzavřené smlouvy v obdobných případech“, která bude zřejmě vyžadovat znalecký posudek, jehož závěry však budou bezpochyby během případného sporu napadány druhou stranou.
4. Informační povinnost a povinnost mlčenlivosti
Rozbor kontraktačních pravidel pro povinnost poskytnout druhé straně relevantní informace (§ 1728 odst. 2 NOZ) a naopak zachovávat mlčenlivost o poskytnutých důvěrných informacích (§ 1730 odst. 2 NOZ) je již nad rozsah tohoto článku.
I v těchto případech však lze v praxi očekávat velké interpretační problémy, zejména co do rozsahu informační povinnosti, resp. co vše jste povinni druhé straně sdělit a na straně druhé problematický výklad pojmu „důvěrná informace (údaj)“.
5. Závěr
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že nová úprava se snaží kontrahentům vštípit jistou odpovědnost i ve fázi před uzavřením smlouvy a stanovit pro tuto fázi určitá pravidla.
Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že případné vynucování dodržování těchto pravidel bude pro žalobce úkolem velmi obtížným.
Lze tedy očekávat, že stranám se nebude chtít tyto spory podstupovat. Tedy alespoň do doby, než do nejistého postavení žalobce vnese trochu světla judikatura. To však bude vyžadovat odhodlané žalobce ochotné podstoupit náročný spor s nejistým výsledkem.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera