Nejvyšší soud řešil ve svém rozsudku ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 otázku, zda předstírání práce zaměstnancem opravňuje zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru. V posuzované případě zaměstnanec předstíral práci tím, že se na začátku pracovní doby dostavil na pracoviště a vyznačil svůj příchod do zaměstnání, vzápětí však pracoviště opustil a zbytek pracovní doby strávil mimo své pracoviště a zabýval se soukromými záležitostmi. Zaměstnanec se poté krátce před koncem pracovní doby vrátil na pracoviště a vyznačil svůj odchod tak, jako by celou pracovní dobu strávil na pracovišti výkonem práce.
Útok na majetek zaměstnavatele
Výše uvedené jednání posoudil Nejvyšší soud jako porušení základních povinností zaměstnance. Zaměstnanec je podle Nejvyššího soudu povinen zachovávat loajalitu vůči svému zaměstnavateli a chránit jeho majetek před případnou škodou. Předstírání práce zaměstnancem vyhodnotil soud jako tzv. nepřímý útok na majetek zaměstnavatele. Zaměstnanec nejen, že majetek zaměstnavatele nechránil, ale dokonce usiloval o získání osobní výhody (vyplacení mzdy za údajně vykonanou práci) na úkor zaměstnavatele. Nejvyšší soud dovodil, že se za takové situace jedná o porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr.
Závěr
Rozsudek má široký přesah do praxe podniků i ostatních zaměstnavatelů. Nejvyšší soud totiž poprvé takto široce vymezil pojem nepřímý útok na majetek zaměstnavatele, jež lze sankcionovat okamžitým zrušením pracovního poměru. Pod pojem přímý a nepřímý útok na majetek zaměstnavatele zahrnul i předstírání práce zaměstnancem. Je však možné takto kvalifikovat i další způsoby chování zaměstnanců, se kterými se lze v praxi setkat. Přitom pod samotné zneužívání majetku zaměstnavatele lze zahrnout např. využívání služebního vozidla k soukromým účelům, vyřizování soukromých hovorů ze služebního telefonu, nebo i jinou činnost při které zaměstnanec využívá výlučně ke svému osobnímu prospěchu (a nikoliv pro výkon práce) majetek zaměstnavatele. Zaměstnavatel tím získává možnost rychle a bez vynaložení značných finančních prostředků ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, který se dopustil zneužití, krádeže či poškození majetku zaměstnavatele, nebo který předstírá práci a falšuje pracovní výkazy.
Skutečnost, že se zaměstnanec dopustil útoku na majetek zaměstnavatele však nemusí sama o sobě vždy založit důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. K tomu Nejvyšší soud dodává, že při posuzování platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru záleží i na dalších okolnostech případu, kdy soud přihlíží i k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele apod. Zákoník práce zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.
V případě dotazů prosím kontaktujte partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru na tel: +420 273 134 333 nebo jkucera@kuceralegal.cz
Napsal: Mgr. Jiří Kučera