Antimonopolní úřad Slovenské republiky (orgán ochrany hospodářské soutěže Slovenské republiky, dále jen „Úřad“) uložil v roce 2009 pokutu přesahující deset milionů EUR třem významným slovenským bankám – Československé obchodní bance a.s. ve výši 3.183.427 EUR, Slovenské sporiteľně, a.s. (dále jen „Sporiteľňa“) ve výši 3.197.912 EUR a Všeobecné úverové bance a.s. ve výši 3.810.461 EUR.
Úřad zjistil, že tyto tři banky se dohodly koordinovaně vypovědět smlouvy o běžných účtech české společnosti Akcenta CZ, a.s (dále jen „Akcenta“). Akcenta je přitom nebankovní institucí poskytující bezhotovostní nebankovní služby, k čemuž potřebuje mít otevřené běžné účty u bank. Dohoda výše uvedených bank tak měla za cíl vyloučit nebo alespoň omezit působení Akcenty na slovenském trhu.
Proti rozhodnutí Úřadu se Sporiteľňa bránila žalobou podanou u Krajského súdu v Bratislavě. Podle žaloby totiž nemohla být Akcenta považována za konkurentku bank, neboť na slovenském trhu působí bez příslušného devizového oprávnění a proto její neoprávněné podnikání nemůže požívat právní ochrany. Dohoda měla sloužit pouze k ochraně hospodářské soutěže, když jejím účelem bylo zamezit Akcentě v neoprávněném podnikání.
Sporiteľňa nadto tvrdila, že ani nemůže být odpovědná za jednání svého zaměstnance, který za ni dohodu uzavíral, neboť tento nebyl statutárním orgánem banky a nebyl k takovému jednání ani zmocněn.
Spor se dostal až Najvyššímu súdu Slovenskej republiky, který věc předložil Soudnímu dvoru EU k vyřešení několika předběžných otázek, především:
(i) zda je skutečnost, že soutěžitel dotčený kartelovou dohodou působí na trhu protiprávně, relevantní pro posouzení kartelové dohody,
(ii) zda je možné na takový případ uplatnit výjimku stanovenou v článku 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské Unie (dále jen „SFEU“),
(iii) zda je nezbytné prokázat osobní jednání statutárního orgánu nebo jeho pověření k uzavření kartelové dohody.
První otázku Soudní dvůr vyřešil odkazem na článek 101 odst. 1 SFEU, podle nějž jsou zakázány dohody mezi podniky, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Skutečnost, že Akcenta působí na slovenském trhu protiprávně, proto nemůže mít dopad na posouzení toho, zda byla pravidla hospodářské soutěže porušena či nikoliv. Soudní dvůr dále dodal, že zajišťování dodržování pravidel hospodářské soutěže je výlučnou pravomocí veřejnoprávních orgánů, jež podniky nebo jiné soukromé osoby nemohou při výkonu této pravomoci zastupovat.
K druhé otázce Soudní dvůr uvedl, že použití výjimky podle čl. 101 odst. 3 SFEU je možné za současného splnění čtyř podmínek:
(i) dohoda musí přispívat ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku,
(ii) dohoda musí vyhrazovat spotřebitelům přiměřený podíl na dohodou získaných výhodách,
(iii) dohoda nesmí ukládat příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná,
(iv) dohody nesmí umožňovat těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.
Sporiteľňa tvrdila, že cílem protisoutěžní dohody bylo zabránit Akcentě v neoprávněném podnikání, tím chránit podmínky zdravé hospodářské soutěže a v širším smyslu tedy přispívat k podpoře hospodářského rozvoje.
I kdyby však tato podmínka byla splněna, jedná se podle Soudního dvora pouze o jednu ze čtyř požadovaných podmínek. Zbývající tři přitom nebyly tvrzeny ani prokázány, zvláště pak třetí podmínka, podle níž dohoda nesmí ukládat příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení cílů dohody nezbytné. Jak již bylo uvedeno výše, bankám by příslušela pouze možnost podat stížnost k příslušným orgánům, nikoliv aby samy vyloučily tento konkurenční podnik z trhu.
Z předmětného rozhodnutí Soudního dvora vyplývá jednoznačný závěr, že soutěžitelé v hospodářské soutěži nejsou oprávněni bojovat proti svým neoprávněně podnikajícím konkurentům způsobem, který by naplňoval znaky narušování hospodářské soutěže.
Rozhodující není ani skutečnost, zda je neoprávněně podnikající podnik přímým konkurentem podniků podílejících se na dohodě či nikoliv. Za porušení takové dohody pak hrozí uložení vysokých pokut.
Jediným zákonným řešením takové situace by proto bylo podání podnětu u orgánu ochrany hospodářské soutěže (v ČR Úřad pro ochranu hospodářské) a vyčkání výsledků příslušného řízení.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera