Prvního ledna minulého roku Česká republika učinila přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob další krok ke konvergenci s právními řády vyspělých zemí EU. Nový zákon klade značné nároky i na společnosti podnikajících v rámci právem dovolených činností, především na jejich statutární orgány.
Zákon je postaven na konstrukci zaviněné odpovědnosti za vyjmenované trestné činy, namátkou: porušování autorského práva, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, zkreslování údajů o stavu hospodaření, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, neoprávněné nakládání s odpady nebo trestné činy zahrnující korupci. Právnickým osobám vzniká trestní odpovědnost na základě „přičitatelného“ jednání, které spáchají statutární orgány nebo osoby pověřené řízením, ale také zmocněnci právnických osob a zaměstnanci společnosti, včetně osob pracujících v tzv. švarcsytému.
Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny právní nástupce, což znamená, že nezaniká fůzí, ani rozdělením. Tresty zákon stanovuje ve škále od zrušení společnosti, hrozící výlučně právnickým osobám založeným za účelem páchání kriminální činnosti, přes propadnutí majetku u zvlášť závažných trestních činů, propadnutí věci, peněžitých trestů, zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek a přijímání dotací, až k uveřejnění rozsudku, který trestá tím, že odnímá právnickým osobám zákonem předpokládanou dobrou pověst a může je citelně znevýhodnit v hospodářské soutěži.
Čertovo kopýtko zákona pro poctivě podnikající společnosti spočívá ve zmíněné „přičitatelnosti“ jednání zaměstnanců. Přičitatelnost jednání je velmi široká a společnosti vzniká trestní odpovědnost, je-li jednání učiněno jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Z takto „přičtené“ trestní odpovědnosti se právnické osoby mohou pouze vyvinit a to tím, že prokáží, že provedly tzv. „exkulpační“ opatření, která představují ochranu společnosti před následky, někdy i nezamýšlenými důsledky jednání výše uvedených osob (u trestných činů spáchaných z nedbalosti). To v praxi znamená prokázat, že prostřednictvím interních směrnic a opatření udělaly statutární orgány vše pro to, aby takovému jednání předcházely nebo mu zamezily. Statutární orgány společností mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a k ní nově patří i přijmutí a výkon výše uvedených „exkulpačních“ opatření. V případě vzniku újmy společnosti v podobě uložení trestu z důvodu absence „exkulpačních“ opatření, bude statutární orgán odpovědný za takto vzniklou újmu společnosti, což může zásadně zasáhnout do jejich majetkové sféry.
Statutárním orgánům lze proto jen doporučit, aby si nechaly odborně zpracovat interní směrnice a postupy, které budou předcházet a zamezovat trestné činnosti. Jen tak je dnes možné nadále vykonávat funkci statutárního orgánu se snesitelným rizikem.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera