Dosud ustálená judikatura k zajišťovacímu převodu práva zastávala jednoznačné stanovisko, že zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) je ujednáním o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se původní majitel stává opět vlastníkem. Že se skutečně jedná o rozvazovací podmínku nebylo od zavedení tohoto institut do OZ na první pohled zřejmé, neboť § 553 OZ tak nestanovil a původní debaty dokonce připouštěly i možnost fiduciárního převodu práva.
Fiduciární převod práva je takový převod práva, který je bez rozvazovací podmínky a splněním zajišťovaného závazku se tedy dlužník nestává staronovým majitele předmětu zajištění, nýbrž je zapotřebí právního úkonu věřitele. Lze tak např. ujednat, že ke zpětnému převodu dojde až po určité době po splnění zajišťovaného závazku, případně po splnění dalších podmínek. Rovněž dlužník není nikterak chráněn pro případ, kdy věřitel povinnost zpětného převodu poruší a zůstává mu tak zachován pouze nárok na náhradu škody (není-li dohodnuto jinak). Možnost sjednat fiduciární převod práva dle § 553 OZ byla diskutována např. v Bulletin advokacie č. 03/1997.
Přesto však judikatura později dospěla k závěru o vyloučení možnosti sjednat zajišťovací převod práva jako fiduciární (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31Odo 495/2006).
Zák. č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) však přináší v tomto ohledu hned několik zásadních změn a předkládá úpravu zcela odlišnou od současného judikatorního pojetí zajišťovacího převodu práva.
Zejména jde o:
1. Možnost sjednat zajišťovací převod práva jako fiduciární
2. Zákonem presumované vypořádání stran, kdy při nesplnění zajišťovaného závazku dlužníkem se věřitel bez dalšího stane vlastníkem předmětu převodu, tedy převod se změní z podmíněného na nepodmíněný.
Ad 1) fiduciární převod práva
Podstatou zajišťovacího převodu je zlepšení právního postavení věřitele tím, že na něj jeho dlužník či osoba třetí dočasně převádí své právo (většinou vlastnické) za účelem zajištění věřitelovy pohledávky. Je zřejmé, že v takových případech se musí nutně jednat o převod dočasný, resp. podmíněný. Zákonodárce v § 2040 odst. 2 NOZ výslovně uvádí vyvratitelnou právní domněnku, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, což je rozdíl oproti současné právní úpravě, která tak nestanoví. Jelikož se však jedná o vyvratitelnou právní domněnku, je rovněž zřejmé, že i zde bude ponechána autonomie stran a bude tedy možné ujednat zajišťovací převod práva jako převod fiduciární (vysvětlení pojmu „fiduciární“ viz výše). Podmínky zpětného převodu pak budou zcela na vůli stran.
Ad 2) zajišťovací převod práva jako propadná zástava
Další výraznou změnou oproti současnému právnímu stavu je možnost ujednat při zajišťovacím převodu práva, že věřitel se bez dalšího stává vlastníkem předmětu převodu práva a de facto tak sjednat propadnou zástavu. Dosud bylo takové ujednání považováno za absolutně neplatné (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31Odo 495/2006).
Tento následek je dokonce přímo zákonem předpokládaný při nesplnění dluhu (viz. § 2044 odst. 1 NOZ). Dále je pak možno dohodou stran vyloučit dispozitivní ust. § 2044 odst. 2 NOZ a věřitel tak nebude povinen vyplácet dlužníkovi rozdíl v případě, kdy cena jistoty převýší hodnotu zajišťovaného dluhu. Jelikož tímto vyloučením strany zjevně zamýšlí sankcionovat dlužníka v případě nesplnění závazku, nebude takovéto plnění převyšující hodnotu zajišťovaného závazku bezdůvodným obohacením, neboť tu bude dán spravedlivý důvod, kterým je právě vůle stran takový následek přivodit.
Tato možnost je však limitována úpravou neúměrného zkrácení (§ 1793 a násl. NOZ). Tato úprava zakládá dlužníkovi, v případě hrubého nepoměru mezi výší zajištěného dluhu a obvyklou cenou jistoty, právo domoci se vyrovnání nebo i zrušení smlouvy. Tohoto práva se však lze rovněž předem vzdát a sjednání zajišťovacího převodu práva jako faktické propadné zástavy tedy nic nebrání.
Pro nejsilnější postavení věřitele je pak tedy třeba vyloučit dohodou stran i aplikaci ustanovení o neúměrném zkrácení (§ 1793 a násl. NOZ).
Omezení zajišťovacího převodu práva
Výše uvedené možnosti však pravděpodobně nebude možné ujednat tehdy, bude-li jednou ze smluvních stran spotřebitel. Spotřebitelem je člověk, který vstupuje mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání v právní styk s podnikatelem (uzavírá s ním smlouvu nebo s ním jinak jedná). Ujednání v tzv. spotřebitelských smlouvách, která zakládají nepřiměřenou a významnou nerovnováhu práv nebo povinností ve spotřebitelův neprospěch jsou zakázána, a tudíž i neplatná. Dle NOZ jde však o neplatnost relativní, které se bude muset spotřebitel dovolávat.
Rovněž bude možné, že v určitých případech by jako relativně neplatné mohlo být výše uvedené ujednání shledáno tehdy, kdy bude jedna ze stran „slabší stranou“ (viz. § 433 odst. 2 NOZ).
Závěr
S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že NOZ do institutu zajišťovacího převodu práva přináší změny skutečně zásadní. V duchu NOZ je i v tomto institutu ponechána velká autonomie stran s minimálními restrikcemi při sjednávání zajištění. Novinkou je zejména dosud judikaturou zapovězené sjednání fiduciárního převodu práva (bez rozvazovací podmínky).
Zákon nově automaticky jako způsob vyrovnání předpokládá, že v případě nesplnění dlužníkova závazku se věřitel stává trvalým nepodmíněným vlastníkem předmětu zajištění (typicky vlastnického práva) a zajištˇovací převod práva je tedy zjevně silnějším zajištěním než zástavní právo, kde je stále zákonem presumováno zpeněžení zástavy a uspokojení věřitele z výtěžku zpeněžení.
Zajištˇovací převod práva je tedy dle NOZ de facto ex lege propadnou zástavou a každý dlužník, který k takovému zajištění svolí, by si měl být dobře vědom následků, které pro něj takové zajištění může mít.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera